Sochy ve Stromovce – Hejkal
Čtveřice soch, která se nachází v parku Stromovka, vznikla v roce 2024 v rámci Dnů města Chotěboř. Během několika dní je vyhotovila skupina řezbářů pod vedením Pavla Bartáka. Kromě samotných soch ve Stromovce naleznete texty s pověstmi, ke kterým se jednotlivé sochy váží.
Hejkal – Hejkalové na Doubravce
Kdysi dávno na nejvyšší jedli v lesích doubravského údolí slétávali se k tajemným poradám „hejkalové“, které mnozí z nejstarších lidí ještě na vlastní uši slyšeli v lese houkat. Byli to prý hejkal Vajíčko, Peroutka a Povříslo.
Ti vyděsili za tmavých nocí mnoho lidí, ale nejvíce těch, kdož mívali strach v týle. Pravdu pravdivou vypravovával starý soused o svém pradědu, kterak tento se vypravil za noci se ženou na pych do lesa s vozem. Bylo před první sopotskou poutí. V panském lese porazili pěknou jedli a naložili ji na vůz. Kravky měly co táhnout po špatné cestě, kterou potůčky místy měnily v bažinu.
Pospíchali temnou nocí k domovu, když kdesi za nimi táhlým, smutným hlasem zahoukal hejkal. „Neozývej se“, napomíná žena muže, ale než to dořekla, muž z bujnosti zavolal, „hej, hej!“
Sotva doznělo zvolání, byl hejkal za vozem a snad ne sám. Houkáním zněl celý les. Vůz naráz zastavil a kola uvízla v bahně až po nápravy. Muži i ženě vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, a i krávy se třásly strachem. V úzkosti začal soused prosit: „Panenko sopotská, pomoz, obětuju ti svíčku jako tahle voj, vyjdu-li.“ „Ale muži, neslibuj, nemáš, zač bys svíci koupil,“ kárá jej ustrašená žena.
Pálený prosebník však zlostně a pološeptem na ni zasyčel: „Mlč, nic nedám, jen když vyjedu!…“ Ale nevyjel. Mordoval se i s dobytkem v blátě cesty do rána, až když šli první poutníci do Sopot, teprve mu pomohli – starému chamtivci – z louže. Tak se mu hejkalové pomstili.